Rozhovor s Katarinou Emmou Schapiro, Hanou Púllovou a Radmilou Jirkovskou
Latinské přísloví říká, že „„tres faciunt collegium“, tedy že „tři tvoří spolek“. Na začátku příběhu Camino Berušek stály s trekovými hůlkami v ruce tři ženy, které rády chodily. Pak se jednou dohodly, že budou chodit spolu, a to pravidelně. Přidaly se první následovnice, pak další a další. Z touhy chodit se spontánně zrodilo hnutí, které přitáhlo stovky žen.
Jak Berušky vznikly? A proč?
Katarina Emma: U zrodu Berušek byla touha. Touha putovat, chodit. Chodit společně, být na cestě, těšit se z přítomnosti a sounáležitosti. Putovat. Zpomalovat a zrychlovat. Berušky však existují proto, že se k nám na sobotní putování začaly přidávat další krásné ženy chtivé chůze, společného sdílení a radosti - a pak nám osud nebo synchronicita položila k soše panenky Marie ve Svatém Jánu pod Skalou do cesty čtyři malované kamínky s beruškami. A my, praktikující poutnice, jsme se zcela spontánně pojmenovaly a staly se z nás Camino Berušky.
Hanka: Berušky jsou pro mě nejlepší počin z doby covidu, kdy byla striktní nařízení na vycházení z domu. Mě, jako velmi svobodomyslného člověka, dusilo sedět doma. Takže když se postupně začala uvolňovat nařízení, začala jsem je využívat, jak to jen šlo. Nejdříve v hranicích obce, kde máme naštěstí i přírodu a lesy, následně v hranicích okresu. Chodila jsem každý den. V tu dobu jsem objevila, že kolem nás vedou dvě trasy Svatojakubské cesty. Postupně jsem začala chodit jejich etapy. Také jsem zjistila, že se svou vášní pro chůzi nejsem sama. Chodila i Radka, se kterou jsme začaly objevovat trasy ve středních Čechách a podporovaly se také v diskuzích na pracovní témata. Je tak úlevné podělit se o své výzvy v práci někomu, kdo jen vyslechne, a pokud má co přispět, tak také přispěje. A to Radka rozhodně umí. Chodila i Katka Schapiro, která se poutím a trekům, například v Himalájích, věnuje dlouhodobě. A v jednu chvíli se to všechno propojilo a začaly jsme chodit společně. Řeknu vám, bylo to neuvěřitelně ozdravné, očistné a naplňující. Byly jsme prostě šťastné! V tu dobu jsem se také začala připravovat na svoje první Camino de Compostela a holky mi v tom byly nesmírnou podporou. Díky moc za to! Na caminu jsem postovala každý den svoje zážitky, prožitky a „„learnings“, dělala chůzi propagaci. A to už mi zůstalo (smích).
Radka:Mám ráda staré české poutní stezky a chodím po nich opakovaně. Když přišla Hanka s myšlenkou připravit se na cestu do Santiaga de Compostela a Katarina se díky svým obrovským zkušenostem stala naší putovní mentorkou, bylo jasné, že po nich od nynějška budeme chodit společně. To jsme ještě netušily, že zakládáme hnutí mezinárodního významu (smích). Došlo na domlouvání prvního termínu. „„To je snadné”, řekla jsem. „„Chodím pravidelně každou sobotu. Až budete mít chuť, dejte vědět a půjdeme spolu.” Později se ukázalo, že jednou z věcí, které ženy na Camino Beruškách oceňují, je tato pravidelnost. Berušky propagují chůzi.
Jakou roli hraje chůze ve tvém životě?
Radka: Chůze mi dává rytmus. Vyprázdním mysl a jdu. Dýchám, opakuji kroky. Moje tělo se stává modlitebním mlýnkem. Po pár kilometrech opouští mou hlavu myšlenky a rodí se neurčitá rytmická opakování připomínající mantry. S nimi se objevují abstraktní obrazy a vjemy. Je to jakési psychofyzické cvičení. Chodím stále, pravidelně, za každého počasí, jakoukoliv krajinou. Otisk chůze se projevuje v mé životní cestě. Ukazuje mi vizi, pomáhá formulovat cíl, směřovat k němu krok za krokem, na křižovatce se rozhodnout, překonávat bolest a zranění, propojovat lidi. Učí mě plynout, dosahovat vrcholu, uzavírat, opouštět přežité a znovu začínat.
Katarina Emma: Chodím, tedy jsem. Pohyb, chůze mě dovedly k poznání toho, co říkají buddhisté: „„Není důležité dojít někam, ale dojít sem.“ Vznik našich Camino Berušek je součástí, možná v této chvíli vyvrcholením mého životního obratu před 14 lety. Mé srdce tehdy, v období pomyslného byznysového vrcholu, vzalo nohy na ramena a nasměrovalo mě na mé první Camino Francés do Santiaga de Compostela a už jsem se nezastavila. Zjistila jsem, že v chůzi se nejsnadněji propojím se sebou, s druhými, se světem; ale také se rytmem chůze od všeho, včetně sebe, nejsnadněji osvobodím. Takže chůze mě přivádí do ticha, do radosti a do jednoduchosti žití.
Hanka: Ohromnou. Je to ten nejpřirozenější pohyb. Na své 800 km dlouhé pouti do Santiaga jsem si zkusila na vlastní kůži, jak se tělo po prvním týdnu adaptace na každodenní chůzi (chodila jsem v průměru 30 km denně) dostane do přirozeného flow a při chůzi se doslova „„vznáší”, ať jde jakkoliv náročným terénem. Nepotřebujete k tomu nic víc než pohodlné boty. Chodit přírodou je navíc velmi ozdravné a očistné. Člověk za sebou může krásně nechat všechny trable a jen si tak užít den.
Kdo se může stát Beruškou?
Hanka: Kterákoliv žena, která chce chodit a přispívat svojí dobrou náladou a sdílením příběhu do komunity. Neorganizujeme dopravu, každá se na start dopravuje po své ose. Čím dál častěji ale sdílíme dopravu.
Katarina Emma: Líbí se mi výraz „„stát se“ v otázce. Každá žena, která se chce stát Beruškou, se jí stát může.
Radka: Každá žena. Chce se mi říct: Každá žena, která má profil na Facebooku. Musí se totiž dostat do skupiny.
Jak se formovaly zásady skupiny?
Radka: V zásadách Camino Berušek se odráží naše hodnoty. Různorodost, respekt, radost, přijetí, nehodnotící přístup. Jedna z nás, Kateřina Stehlíková, to formulovala jako 5P: pohyb, poznávání, prožitek, požitek, pospolitost. Ještě bych doplnila šesté, a to je proměna. Dlouhodobá chůze člověka přetvoří.
Katarina Emma: Na úplném začátku jsme měly pouze chuť chodit, vídat se a trávit spolu čas smysluplně a radostně, poznávat nová místa. Měly jsme zkušenost s chůzí, než jsme se propojily. Znaly jsme se, věděly jsme o sobě. Další Berušky se přidávaly spontánně, přitahovala je naše energie, disciplína a radost. To základní DNA z mého pohledu vytvořila skupina prvních pěti až sedmi z nás. Naše směřování a růst navigujeme citlivě, intuitivně, necháváme je k sobě přicházet.
Co Beruškám rozhodně nechybí?
Katarina Emma: Dobrovolnost, štědrost, laskavost, sdílení, úcta, respekt k odlišnosti. Pokračování na další straně.
Radka: Přesně. S tím souvisí i dobročinnost. Rády svými příspěvky či prací podporujeme neziskové projekty. Výtěžek z knihy, kterou držíte v ruce, je většinově věnován právě na tyto účely. Platforma funguje na Facebooku, kde se tvoří události.
Jak po několika letech fungování hodnotíš tento způsob komunikace a šíření informací?
Hanka: Doposud nám to vyhovovalo, protože 99 % našich členek je na Facebooku. Je to velmi jednoduchá platforma na sdílení informací, tvoření událostí, chatů k událostem i sdílení zážitků z výprav. Je neformální, přátelská, inspirující. K tomu jsme ještě dříve využívaly WhatsApp skupinu kvůli koordinaci na místě, ale tu mezitím nahradil Messenger Chat k jednotlivým událostem, nespamujeme tedy všechny členky ve skupině. Takže ano, mně tato platforma vyhovovala. Ale třeba přijdeme na nějakou lepší.
Radka: Možnost plánovat události na Facebooku nám ušetří hodně práce a umožňuje nám růst. Hodnotím ho jako úspěšný. Některé Berušky se dokonce přiznaly, že si založily anonymní profil jen kvůli nám, aby se dostaly ke koordinátům trasy.
Má komunita Camino Berušky nějaký cíl?
Katarina Emma: Camino Berušky jsou pohyblivý hub, movement, kde ženy najdou zdroje a podporu pro to, aby se cítily dobře a bezpečně - když mají rády pohyb, chůzi a chtějí něco dělat pro své zdraví, svůj rozkvět a spokojenost.
Radka: V případě Camino Berušek se dá výborně aplikovat tisíckrát opakované „„cílem je cesta”. Hanka: Ano! Chodit, meditovat a užívat si život v komunitě nádherných a moudrých žen.
